Airsoft
Airsoft je moderní druh vojenského sportu, ve kterém po sobě hráči střílejí malými lehkými plastovo-keramickými kuličkami (broky) ze zbraní, které vzhledem zpravidla napodobují zbraně reálné. Airsoft se hraje v mnoha pojetích od čistě sportovního po napodobování reálných vojenských jednotek včetně stejné výstroje a výcviku (tzv. military).
Kořeny airsoftu sahají do Východní Asie konce 80. let 20. století, obzvlášť pak do Japonska, kde bylo vzhledem k místním
zákonům pořizování ostrých zbraní velmi obtížné. Japonci proto hledali jinou alternativu. Airsoft je v mnoha oblastech Asie dodnes velmi oblíbený (např. Japonsko, Čína, Hong Kong, Tchajwan, Macao, Jižní Korea a také v některých částech Filipín a Indonésie). Většina airsoftových zbraní a příslušenství pochází právě z těchto zemí.
Na počátku se vyráběly jen reálně vypadající dekorační modely, později se začaly sériově vyrábět funkční modely. Nejdříve se vyráběly manuální zbraně, poté již i plynové semi-automatické a plně automatické. Průlom přinesla firma Tokyo Marui s vynálezem systému AEG (viz níže).
Historie
Airsoft do ČR postupně přišel v roce 1989, kdy se na naše území mohly začít dovážet výrobky z celého světa. Prvotní skupiny lidí, které začínaly působit na území ČR, se zaměřovali hlavně na military reenacting. Hlavním dovozcem airsoftových zbraní, byla tehdy firma POSPA Models. Různými způsoby se však dováželi i zbraně z Itálie. Jednalo se hlavně o natahovací pušky a pistole nejen fy. MARUI, ale i ACADEMY. Elektrické zbraně byly z počátku velmi vzácné. Ty které sem byly nejdříve dovezené, postrádaly hop-up systém. Postupem let, se však situace rapidně změnila. Začali se dovážet převážně zbraně s hop-up systémem. Tehdy se však ještě nevyužíval upgrade zbraní. Hlavní nápor upgradu zbraní přišel až v novém tisíciletí, kdy se zvýšila poptávka po výkonnějších zbraních. Hlavním důvodem bylo zvýšení počtu víkendových bojovníků, kteří tento koníček považují pouze za sport, nikoli za životní styl a chtěli mít tak výkonnější zbraně než ostatní.
Skupiny, které se v 90. - tých letech pohybovali na území ČR pocházeli převážně z Prahy, Plzně, Českých Budějovic, České Třebové, Hradce Králové a Brna. Komunita tehdy čítala cca 200 osob. Pravidelných akcí se účastnilo cca 50 – 60 lidí. Velký počet příznivců se účastnil akcí v Plzni.
Výbava
Základní výbavou hráče jsou ochranné brýle, jejichž nošení je ve hře povinné (chrání zrak před zraněním kuličkou letící rychlostí 100 m/s a více), zbraň na bázi vzduchovky a zpravidla maskovací oblečení. Pokročilejší hráči pak používají imitace granátů (petarda zalitá v kusu sádry, popř. petarda obalená v hrachu a dalších materiálech, které nejsou nebezpečné) či min (jednoduché trhací provázky s malou rozbuškou či jinou slabou pyrotechnikou), plynové masky, vysílačky, nosné systémy, noční vidění, dýmovnice atd.
Základní dělení zbraní
- Krátké manuální – Krátké zbraně, které je potřeba po každém výstřelu ručně natáhnout. Fungují na principu stlačeného pístu, který uživatel ručně natáhne. Jedná se o nejlevnější kategorii airsoftových zbraní, která se vyznačuje nízkou kadencí a obvykle i dostřelem. Nejběžnější úsťová rychlost těchto zbraní se pohybuje kolem 60 m/s. Používá se munice 0.12, 0.20 a 0.25.
- Dlouhé manuální – Dlouhá verze manuálních zbraní, oproti krátkým mají podstatně větší dostřel, občas srovnatelný i s AEG. Jsou dvakrát až třikrát dražší než krátké manuály. Do této kategorie patří pušky, samopaly a vlastní kategorii tvoří brokovnice. Brokovnice se dají poměrně výrazně upgradovat. Používá se munice 0.20 a 0.25.
- Manuální "odstřelovačky" – Odstřelovací pušky s manuálním pohonem fungují sice na stejném principu jako ostatní manuály, ale jsou to nejpřesnější zbraně, které si lze pořídit. Často cenou i úsťovou rychlostí převyšují AEG. Úsťová rychlost zbraně v základu bývá 100 m/s ,po vylepšení můžete narazit i na kousky s úsťovou rychlostí překračující 200m/s, dostřel se zde pohybuje kolem sta metrů. Jdou dobře upgradovat. Používá se munice 0.25 a těžší. Odstřelovačky se však vyrábějí i s plynovým či elektrickým pohonem.
- Plynové – U plynových zbraní je kulička vystřelována tlakem plynu, jehož skladovací nádoba je obvykle součástí zásobníku. Tyto zbraně jsou buď poloautomatické, nebo plně automatické a obvykle mají větší dostřel než manuální zbraně. Nejoblíbenější jsou plynové pistole, ale existují i odstřelovací pušky, automatické pušky a samopaly. Za hlavní nevýhodu těchto zbraní je považována nutnost doplňování plynu a jeho různé fyzikální vlastnosti při různých teplotách. Tyto zbraně mají také nejčastěji ze všech airsoftových zbraní zabudován zpětný ráz (blowback), který jinak chybí. Tato vlastnost z nich dělá nejvěrnější kopie reálných zbraní, co se týče ovládání. Úsťová rychlost těchto zbraní je různá, od 60 m/s až po 150 m/s. Upgrade pro tyto zbraně je v ČR špatně dostupný.
- Elektrické (AEG/AEP) – U těchto zbraní je píst přes ozubené soukolí poháněn vestavěným elektromotorem, který je napájen akumulátorem. Dostřel mají obvykle okolo 40–55 metrů (v základní verzi). Jsou relativně přesné a snadno se do nich dokupují další vylepšení (upgrade). Standardní úsťová rychlost v základní verzi se pohybuje kolem 90 m/s. Používá se munice 0.20 a těžší. Patří k nejpoužívanějším zbraním. Hlavní výhoda je střelba dávkou (kadence srovnatelná s ostrými zbraněmi). Zbraně AEP fungují na stejném principu, ale kvůli nutnosti menšího mechanismu jsou slabší, v základní verzi dosahují přibližně 65 m/s. Mezi AEP patří elektrické pistole(HK USP, Beretta M93R,...) a malé samopaly (MP7, vz. 61 Škorpion a Mac 10).
Pravidla
Hra je založena na čestném chování hráčů – pokud je hráč zasažen či jiným dovoleným způsobem „zabit“, musí se sám přiznat (zásah často ostatní hráči nemohou vyhodnotit) – hráč musí zřetelně nahlas ohlásit „mám“, „zásah“ nebo „jsem mrtvej“, zvednout obě ruce, označit se reflexní vestou a nejkratší cestou odejít k tzv. „mrtvolišti“, (respawn), kde s ostatními vyřazenými hráči čeká do konce hry (přičemž nesmí nijak komunikovat s dosud „živými“ spoluhráči ani se jinak zapojit do probíhající hry). Na „mrtvoly“ je zakázáno střílet, živí hráči se za mrtvé nesmí vydávat.
Cílem jedné hry je splnění předem stanoveného úkolu vycházejícího z typických vojenských scénářů, například eliminace soupeřova týmu, získání vlajky, záchranná mise, pozorovací mise, bránění objektu, obsazení objektu atd.Ve hře je zakázáno jakékoli tělesné napadání ostatních hráčů či jiné agresivní chování.
Způsoby vyřazení ze hry
Hráče lze vyřadit ze hry následujícími způsoby:
- Zásah kuličkou – Hráč je vyřazen, pokud je zasažen vystřelenou kuličkou do jakékoli části těla či výstroje (včetně batohů, sumek atp.) kromě zbraně (podle předchozí dohody lze hrát i na zásah do zbraně - hráč nahlas řekne "zbraň" a je odkázán na záložní zbraň).
- Zásah střepinou – Pokud v okruhu 5 m od hráče na otevřeném prostranství, nebo v okruhu 10 m v uzavřené místnosti dopadla imitace výbušniny (granátu), hráč je mrtvý. Dalším možným způsobem zasažení střepinou může být zasažení imitací střepiny i na větší vzdálenosti než jsou uvedené (např. při použití sádrové pyrotechniky).
- Bodnutí – Bodnutí se provádí většinou plastovou imitací dýky (aby nedošlo ke zranění osob). Bodnutí je používáno výjimečně a většinou je upřesněno v pravidlech každé hry.
- Vzdání se – Pokud nemá hráč prakticky žádnou naději na útěk či na záchranu života, může se sám vzdát. Nejčastěji to bývá, když ho k tomu někdo z nepřátelské strany vyzve.
V každém případě však závisí na scénáři a domluvě před samotnou hrou.
